Poradna spisovné češtiny - Gramatické okénkoNejnovější povídka - Desatero Vánoc
Koncentrovaný cynismus - Jedovaté plivance
Nejnovější glosa - Law, prolog

Desatero Vánoc, část I.

24. prosince 2012 v 17:00 | Babu |  Jednorázovkyy
Přináším slíbené Vánoční překvapení, takový další dárek. :) Poněkud delší povídku, má přes 6000 slov. A co přesně se jedná?
AU vůči RS. Severus nezemřel, Hermiona si nevzala Rona a Draco se tak trochu vydal vlastní cestou. Tečka. Pokud nebudou sedět další informace, omlouvám se. Snažila jsem se ověřovat v knihách, co to šlo, ale definitivně nejsem neomylná a bohužel nemám ani čas na opětovné přečtení všech sedmi dílů.
Nedávno jsem však četla druhý díl a musím říct, že tam bylo několik pasáží, které bych moc ráda zakomponovala do povídky. Bohužel bych tím narušila vánoční charakter, tak Vás jen vybízím, ať čtete TK pozorně. Najdete-li zmiňované úseky, dejte vědět, určitě Vás - jakožto pilné čtenáře - patřičně odměním. :)
V textu se opět nachází odkaz na mou oblíbenou povídku, parodii o Brumbálovi. Doporučuji nechat na jindy, definitivně nemá Vánoční charakter. ;)
A ještě jednu věc - k povídce jsou přiloženy koledy. Koledy si pusťte a na chvíli se zastavte a poslechněte si je. Jsou Vánoce a to k nim patří.

Předem říkám, že je to doopravdy až moc idylické, ale nechci psát další nešťastné konce, těch je všude dost. Zkuste se proto na chvilku zasnít a jenom si užít ten klid. Pěkné Vánoce všem. ;)

Žánr: Přeslazená vánoční romantika
Páry: Snamione
Upozornění: Happy end :P
Věnování: Všem, kteří sní. Ať jejich sny dojdou šťastného konce.
Za beta-read děkuju své světlušce Kami.

První

Noční požehnaný klid Bradavic. Tiše se procházel po chodbách, vnímal tu atmosféru. Bylo 24. večer, čas, kdy měl přijít Otec Vánoc. (A/N: V GB Father Christmas, více o zvycích všude na internetu.) Pousmál se myšlence, že by ho mohl znázorňovat zrovna on. Ale to byla asi jediná veselá myšlenka, která ho ten den napadla. Již si zvykl, že trávil Vánoce sám. Dobře naladěný však přesto nebyl. Chyběla mu Lily, to ona ho naučila ctít tento svátek.
Když se konečně vrátil do sklepení, nyní jen s myšlenkou na ohnivou whisky, aby se zahřál, čekalo tam na něj překvapení. Na stole mu ležely dárky; nikdy se nestalo, že by je objevil už během večera. Jeho pozornost upoutala vánoční pohlednice, umístěná úplně nahoře. Na obálce se na něj smálo kýčovité zátiší zimní krajiny; ušklíbl se nad tím. Pomalu, jakoby se bál, co mu ono přání provede, jej otevřel. Sklepením se rozezněly pokojné tóny Tiché noci. Zaposlouchal se do nich a na chvíli si dovolil zastavit se a jen tak si užít hudbu. Když koleda dohrála, konečně si přečetl text.

Klidné prožití Vánočních svátků a pěkné prázdniny bez stáda tupohlavců
přeje Hermiona Grangerová

Tělem mu projela směs pocitů, překvapení převažovalo. Chvíli uvažoval; z pohlednice voněl inkoust tak, jak by to magie nikdy nedokázala, slečna Grangerová si musela dát tu práci napsat ji ručně. Ani text nebyl nijak obecný, byl psán jen pro něj. Nepřiznal by, že ho to potěšilo, ale přesto se mu tělem rozlilo příjemné teplo. Odložil přání na stůl, vzal si whisky a usedl ke krbu. Za malou chvíli plameny zezelenaly a vystoupil z nich Albus Brumbál.
"Dobrý večer, Severusi. Můžu se přidat?" Severus jen rukou pokynul k protějšímu křeslu a odlevitoval k Brumbálovi plnou sklenici. Chvíli mlčeli, oba ztraceni ve svých myšlenkách. Ticho prolomil až Severus.
"Slečna Grangerová mě dneska překvapila."
"Dostal jste od ní vánoční přáníčko?" Severus přikývl. Už dávno se nedivil, že Brumbál má přehled o všem.
"Ptala se na to Minervy," pousmál se Brumbál. "Jestli to je vhodné, zda někoho neurazí a tak podobně."
"To ji Minerva neodradila?"
"Varovala ji jen před vámi, drahý Severusi. Zdá se ale, že Nebelvírská odvaha byla silnější než nějaká doporučení." Severus se ušklíbl; na tohle téma si myslel svoje.
"Měl byste na ni být milejší." Snape překvapeně zamrkal.
"Vzhlíží k vám."
"Ke mně? Proč zrovna ke mně?"
"Připadá mi, že ve vás našla svůj vzor dokonalosti." Tady se Severus už smál.
"Jen se nesmějte, Severusi. Jste nejpreciznější profesor na škole, denně jí předkládáte nové výzvy, máte rozsáhlé znalosti v mnoha oborech a nedáte se jen tak obalamutit. Toho si slečna Grangerová velmi váží." Brumbál lehce upil ze své skleničky a poté pokračoval.
"Věděl jste, že vás neúnavně brání před panem Potterem a Weaslyem?"
"Albusi, se vší úctou, tohle vám věřit nedokážu." Albus se zasmál.
"Čekal jsem to. Ale přesto," krátce se odmlčel, "buďte na ni trochu milejší." Severus jen něco zamručel a Brumbál se tomuto tématu dál moudře nevěnoval. A zatímco vykládal o sázce mezi Kratiknotem a Hagridem, Severus se ještě vrátil k Hermioně. Nakonec tyhle Vánoce nebyly tak špatné.


Druhé

Potřeboval si utřídit myšlenky a tak se pustil do rovnání zásob ve svém soukromém skladišti. Co na tom, že byl Boží hod, brzo ráno, a všichni obyvatelé hradu spali. Severus si dělal starosti. Události kolem Tajemné komnaty nabíraly na obrátkách a ani ředitel nevěděl, co si počít. Když se dostal k písmenu H, vzkypěl v něm vztek. Pořád ještě nedokázal zjistit, kdo a jak mu ukradl kůži z hřímala a roh z lidožravého dvojrožce, ale svá podezření směřoval k slavnému Triu. Najednou uslyšel jemné kroky a tiše zamumlané "alohomora". Dveře se otevřely a před ním stála Hermiona. Samým úlekem pustila věci, které držela, a Severusovi se prudce zlepšila nálada. Že by konečně odhalil záhadu mizících přísad?
"Ale ale, slečno Grangerová, copak mi to nesete?" Spatřil v jejích očích vzdor. Pousmál se; tohle bude ještě zajímavé.
"Roh z dvojrožce a kůži hřímala. Slyšela jsem, že vám chybí," drze opáčila.
"Pokud je vám známa tahle skutečnost, jistě jste si vědoma i důvodu, proč mi chybí. Věděl jsem, že za to můžete vy, ale neměl jsem důkaz. A vy mi ho následně naservírujete na stříbrném podnose. Sladké." Teď už vřela vzteky a on raději neuvažoval, odkud ty přísady vzala.
"Ale my jsme ony přísady potřebovali hned a vy byste nám je nepůjčil. Co jiného nám zbývalo? Ale chtěla jsem je vám aspoň vrátit."
"A k čemu jste je potřebovali? Nechcete mi, doufám, říct, že připravujete Mnoholičný lektvar." Hermiona se nervózně ošila. Severus se zhrozil, ale úplně vespod jeho duše se rozprostřel obdiv. Takto složitý elixír už ve druhém ročníku? Slečna Grangerová musela být opravdu talent. Těmito myšlenkami se však nenechal rozptýlit a vrátil se k jejímu výslechu.
"Mluvte, slečno Grangerová. Nebo donesu Veritasérum."
"To je proti zákonu!"
"Možná ano. Ale stejně tak i krást přísady ze zásob vašeho profesora. Mluvte, nebo se mnou okamžitě půjdete za ředitelem."
"Chtěli jsme zjistit, kdo je Zmijozelův dědic," začala neochotně. "Situace je čím dál tím vážnější a nezdá se, že by učitelský sbor věděl, co dělat a jak ochránit studenty." Severus se zachmuřil; měla pravdu. Vskutku byli v slepé uličce, každá pomoc by jim přišla vhod. Podíval se na Hermionu; v minulém roce dokázali nemožné, třeba jim bude přát štěstí i teď. A světu neuškodí, bude-li na něm o tři nevychované Nebelvíry méně.
"Dobrá. Možná budete mít více štěstí než my všichni doposud. Ale slibte mi, že mě budete o každém svém kroku informovat." Hermiona rozzářeně přikyvovala.
"A tohle si od vás s dovolením vezmu," zvedl spadlé přísady a položil je na poličku. Chtěl pokračovat v úklidu skladu, ale Hermiona se nějak stále neměla k odchodu. Povzdechl si, dobře věděl, co potřebovala její duše k úplnému klidu. Otočil se k ní:
"Samozřejmě vám to neprojde bez trestu. Odebírám Nebelvíru dvacet bodů a pomůžete mi uklidit sklad." K jeho údivu se usmála a s chutí se vrhla do práce. Zanedlouho se místností nesly tóny vánoční odrhovačky, kterou si Hermiona prozpěvovala. Severus se na chvíli zastavil a pozoroval děvčátko pilně zabrané do práce. Připomínala mu Lily. Pak ale nechal vzpomínky vzpomínkám a vrátil se k třízení. Šlo jim to pěkně od ruky a za chvíli byla celá místnost jako ze škatulky.
"Tak, máme hotovo," oznámila Hermiona radostně. Bylo vidět, že ji těší dobře odvedená práce.
"Ano. Můžete jít, slečno."
"Dobře, pane profesore. A šťastné a veselé," dodala, než definitivně zmizela. Severus se pousmál. Začínal ji mít nějakým zvláštním způsobem rád. Minimálně měla smysl pro čest a on konečně pořádek v přísadách.


Třetí

Tenhle rok se prostě nepovedl. Nejen, že se kolem potuloval Sirius Black, ale ještě navíc Obranu učil Lupin. Ne že by mu tolik vadil, spíše jen připomínal věci, na které by raději zapomněl. Nemluvě o nebezpečí, které přinášel. Kvůli němu ani jeden úplněk nespal a hlídkoval. Co kdyby náhodou. A na dnešní oběd ani nechtěl myslet. Hloupá prskavka, hloupý Brumbál, hloupý Potter. Ještě by pokračoval, ale vyrušilo ho klepání na dveře. Stále mírně podrážděn otevřel. Stála tam Hermiona, v ruce svírala pergamen a oči měla zarudlé od pláče. Tázavě pozvedl obočí.
"Dobrý den, pane profesore. Donesla jsem vám tu esej o metodách rozpoznávání a zabíjení vlkodlaků." Pozorně se na ni podíval. Třásla se jí brada, jakoby se měla každou chvíli rozbrečet. Nemusel ani použít nitrozpyt, aby věděl, že za to může hlupák Potter a hlupák Weasley. Pozval ji dále, usadil do křesla u krbu a uvařil čaj. Jako hlava koleje měl dostatek zkušeností, věděl co dělat. Ne že by někdy hodlal někomu prozradit, že i jeho Hadi občas potřebují takové povzbuzení. Konečně si sedl naproti ní, se svým speciálním čajem, obohaceným o kapku whisky, a ptal se jí, co se stalo. Slova se z ní valila jako lavina a chvíli trvalo, než pochopil, že mu vysvětluje vše o koštěti, které dostal Potter a které nejspíše pocházelo od Blacka.
Pozorně jí naslouchal, uvyklý z minulého roku, kdy za ním pravidelně docházela a informovala ho o pokrocích pátrání. Mrzelo ho, že tato sezení byla přerušena jejím zkameněním; sklepení působilo o moc útulněji, když tam štěbetala. Po čase si dokonce oblíbil, že se ho ptala na věci z výuky a že s ní cvičil kouzla a lektvary. Rád pracoval s talentem a slečna Grangerová jím definitivně byla. Dokonce mu odpustila veškeré urážky, které musela poslouchat v hodinách. V soukromí ji totiž i pochválil. Zřídka, letmo, náznakem, ale přesto.
Když dokončila svou zmatenou řeč, upřela na něj pohled a čekala na verdikt.
"Udělala jste dobře, slečno Grangerová. A jednou si to uvědomí i pan Potter. Zachovala jste se jako mladá rozumná čarodějka, škoda, že jich v Bradavicích nemáme více." Rozzářila se. Severus se usmíval v duchu; místy byla vskutku lehce manipulovatelná. Ale v tomhle případě ani moc lsti nepoužil, doopravdy udělala to nejlepší, co mohla.
"Děkuju, pane."
"Ještě něco, slečno Grangerová. Tady, to je pro vás," podával ji nějakou knihu. Hermiona se na něj zvědavě podívala.
"Soudní precedenty ohledně případů nebezpečných tvorů."
"Jak jste se o tom dozvěděl?"
"Lucius se zmínil." Hermiona se zarazila, když slyšela to jméno. Nevěděla, že mu Snape říká Lucius.
"Žádný nevinný tvor si nezaslouží trest. A v tomhle případě by byla trestem smrt." Vážně přikývla a on věděl, že se na ni může spolehnout. Svou loajalitu dokázala a on nikde jinde nenašel svého lepší obhájce. Věřil, ne, věděl, že pomůže i Hagridovi.
"A pane, můžu se případně přijít zeptat na podrobnosti nebo vaše doporučení?"
"Budu vás očekávat. Minerva opětovně projevila nedostatek kreativity a rozvrh vytvořila podle loňského roku, budu mít čas ve stejných hodinách." Hermiona s úsměvem přikyvovala.
"Děkuju. A asi už půjdu, musím ještě dopsat úkol do věštění z čísel."
"Na shledanou, slečno Grangerová."
"Na shledanou, pane profesore. A hezké svátky," dodala rozverně při zavírání dveří. Pousmál se. Tohle se začínalo stávat zvykem.

Čtvrté

Letošní Boží hod se tvářil jako nejhorší za posledních několik set let. Mrzutě stál před zrcadlem a pral se s vázankou. Vánoční ples začínal již za chvíli a on stále nebyl připraven. Když už se počtvrté pokoušel marně zavázat tu potvoru tak, aby seděla, dostal do ruky křeč. V poslední době se mu to stávalo čím dál tím častěji. Znamení sílilo. Pochopitelně, měl starosti, ale nebál se. Větší obavy mu naháněl dnešní večer. Nebyl si jistý, zda ho více děsí vidina Rity Holoubkové nebo vaření Lektvaru proti početí; věděl však, že by ani jednu situaci nechtěl zažít.
Chmurně si povzdechl, sebral tu proklatou věc ze země, kde mu spadla, a opět se pustil do bitvy. Jeho zápolení přerušilo klepání, tak kravatu odhodil na nejbližší stolek a nadějně se vydal otevřít. Třeba ho budou potřebovat někde na druhém konci světa. Bez kravaty a společenského hábitu, samozřejmě. K jeho zklamání to byla jen Hermiona s nervózním úsměvem a drobným balíčkem v ruce.
"Potřebujete něco, slečno Grangerová? Momentálně nemám zrovna času na rozdávání."
"Přinesla jsem vám dárek, pane profesore." Po těchto slovech se na ni konečně pořádně podíval. A to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Bylo jí sice teprve patnáct, ale už teď bylo jasné, že vyroste do velmi půvabné čarodějky. Nevěděl, co si udělala s vlasy, proč má najednou jiné zuby, ani odkdy má tak pěknou postavu. Přidala-li se navíc ke konečnému dojmu její inteligence a hrdost, výsledek působil velmi impozantně. Raději ji pozval dále a snažil se odehnat nepatřičné myšlenky.
"Všimla jsem si, že vás v poslední době nějak zlobí ruka. Připravila jsem vám mastičku," vysvětlovala, zatímco mu pokládala na stůl balíček. Vnímal ji jen na půl ucha a snažil se nemyslet na její ladnou šíji.
"Copak to je?" Ptala se zvědavě a v ruce držela vázanku, kterou tam musel předtím Severus odložit. "Společenská oprátka," zamručel nakvašeně. Zachichotala se.
"Chcete pomoci?" Rozpačitě přikývl. Za žádnou cenu by nepřiznal, že potřebuje pomoc, ale když se sama nabídla, mohl souhlasit. To jeho ego ještě zvládlo. Mezitím k němu Hermiona přistoupila a vytáhla hůlku. Své zděšení na sobě nedal znát, ale nepatrně ztuhl. Hermiona poklepala na jeho hábit a místo na kravatu se rázem zaplnilo knoflíky, které se zapnuly.
"Tak je to o moc lepší," okomentovala to a následně schovala svou hůlku. Poté ještě rozepnula pár vrchních knoflíků a spokojeně si prohlídla své dílo. I Severus uznal, že se jí to povedlo a cítil se nepoměrně lépe. Hermiona se však nehýbala a své ruce měla stále položené na jeho hrudi. Nebránil se, bylo to příjemné.
Mávl hůlkou a bytem se rozezněly loudavé tóny. Jemně chytil Hermioninu levou ruku a neobratně se s ní dal do pomalého tance. Přitiskla se k němu ještě více a nechala se vést. A čas jakoby se zastavil, v tu chvíli existovali jen oni dva. Když píseň dohrála, ani jeden se nechtěl vzdálit. V Severusovi se však přece jenom ozvalo svědomí.
"Měla byste jít, slečno Grangerová, nebo přijdete pozdě na ples." Přikývla s lehce melancholickým výrazem. Zachmuřeně ji pozoroval; nelíbilo se mu, co za cit se to rodil v těch oříškových očích."Chcete nechat pana Kruma čekat? A nezapomeňte, že šampioni zahajují celý ples." Tohle už Hermionu probralo. Hbitě vystřelila ke dveřím, přesto se však nezapomněla otočit a popřát mu hezké Vánoce. Když za ní klaply dveře, Severus se zamyslel. Jakou mocí vládne ta kouzelnice, že mu vždycky převrátí život naruby a donutí ho se cítit...šťastně? A pak se vysmál sám sobě, byl starý hlupák. Raději si urovnal hábit a šel zkontrolovat Bradavice. Hermiona Grangerová byla jen vánoční sen.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama